Květen 2012

Zdražili cigára

31. května 2012 v 22:25 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Zdál se mi sen o tom, že sem Bůh a vozim celou zemi na skejtu a pak jí vyklápim někam do prčic. Pak sem spadla z postele a nabila sem si o stolek, na chvíli sem si tedy teoreticky zahrála na zeměkouli.
Po tom, co sem si naplánovala, jak budu o prázdninách jen megalomansky zapíjet žal nad všim ztracenym sem učinila další rozhodnutí a to, že přestanu kouřit, byl to ale jen chvilkovej záchvat kdy mi 92 korun za blackdevilky málem vyrazilo dech. Si asi dělaj prdel ne? Vzhledem k tomu, že nešnášim pachuť krabicovejch vín a miluju tu vůni blackdevilek, už prostě nemám kde šetřit. Už nežeru, nekupuju si hadry, boty, knížky, barvu na vlasy, vypadám jak bezďák, sem nevzdělaná a ty zmrdi neudělaj nic jinýho, než že zdražej cigára, abych musela pít krabicáky s kamarádama někde uprostřed polí, protože nemáme prachy jít na jedno jediný pivo do hospody.

Zbytky duší

27. května 2012 v 22:57 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Tak dobrý, ne že by se všechno za poslední dobu uplně posralo.

26.5.2012, někdy v noci

Ležim Jí na rameně a už jen vzlykám, nemám co brečet, řvu na prázdno, strašlivě to bolí, jakoby mi někdo drápal oči z důlků. Trochu se uklidňuju a kouřim už asi 28mou cigaretu. Už dlouho mi nebylo takhle a necejtila sem se tak sama. Píšu si lacinou básničku na ruku, následně si tou rukou utírám zbytky slz a ona mizí v práznu někde pod balkonem. Nepili sme a tak si všechno pamatuju a to je snad ještě horší, než litování nad tim, že si nic nepamatuju. "Když to tak moc řeže a pálí a bolí, to neni jak když kluka kopneš do koulí, to je jak když mu ty koule zaživa uvaříš a sežereš", brečim něco v tomhle smyslu a ani jedný z nás to výjímečně nepříjde vtipný. "Lidský duše umíraj. Některý lidi žijou věčně, ale ty kecy o tom, že duše je nesmrtelná sou jen kecy. Tupý kecy. On už neni ten co Ti za to vždycky stál, tak se na to vyser. Prosím.", chvíli sem si visela přes balkon. Pak se zas šplhám zpátky a vůbec nevim co mám dělat. Ono co dělat, když se vám kamarád prostě zblázní. Doopravdy zblázní. A ubližuje lidem. A vy nechcete opustit kamaráda, ale už vás jen tíží a trápí. A pak.. pak se to tak moc posere, že to nejde sepsat do slov, ale jen do textů na ruce, který chcípnou snad ještě dřív než zbytky duší.

Okamžitky, odpolední blitky

24. května 2012 v 19:14 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Kecy o sexu. Tvrdej, měkkej, tekutej, přimrzlopivní a veškerej jinej chlast kterej existuje. Černý drahý blackdevilky. Levný lehký LMka. Krátký vlasy, dlouhý naušnice, šaty. Kytara, klavír, němčina. Blondýna, bruneta. On1, on2 a já. Nahý chlapy za okýnky vlaku.
Nikdy sem nezažila tak krátkej den a dlouhou noc. Nekonečný, bylo to tak kurevsky nekonečný. Pili sme a pití většinou urychluje čas, ale já ho začínám tak moc nenávidět. Jak čas, tak jeho. Když mi vyčítá nevyčítatelný a vadí mu jen to co mu vadit nemá. Tohle je to co je na dlouhodobejch vztazích to nejhorší. Sou prostě strašlivě dlouhý.
Červená rtěnka. Červená elektrika. Červený období. Beethoven. Levná voňavka od oriflamu. Zelenej čaj. Zelená. Zelená noc s červenym podtónem. Krámy. Muchlání papírů. Skládání vlaštovek.
Celý se to sype, ale pořád se cejtim jakš takš spokojená. On2 líbajíce mě na krku v sadu a obecně všechno co dělá mi dává nějak to, co mi nedává to nekonečný zlo v podobě vztahu1. Takhle to asi vyzní děsně vtipně, ale ono milovat jednoho, nenávidět druhýho je vlastně dokonalej systém. Dobře, ono to vlastně vůbec není vtipný. Ještě mi k tomu chybí nějaká holka. Kdybych byla bývala nebyla povrchní a neměla jakejsi blok proti tlustejm lidem, mohla sem bejt s jednou svojí neuvěřitelně obří kamarádkou. Ona teda neni tak neuvěřitelně obří, ale na to jak je malá je prostě děsně veliká.
Kluk s tunelem v uchu a tetováním na ruce. Čumění na jeho odraz v metru. Vykulený oči. Neuvěřitelná chuť na cigáro. Nasraná matka. Nasraná já. Grilování. Teplý pivo. Zvracení ze střešního vokna. Zvratky tekoucí do okapu. Rozmazaná červená rtěnka. Neschopnost chodit. Neschopnost mluvit. Zaslzený voči. Ukrutná nadrženost.

Asi budu kamioňák

20. května 2012 v 15:42 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012

20.5.2012, 15:27

Táhne mě k tomu jistá nepojmenovatelná síla, veškerý ty výkřiky otce a ta počínající hysterie nad známkama z matiky. A co já vlastně s tím? Táhne mě to k chlastu, protože to prostě stojí za pytel. Je mi pak o něco líp. Nepiju proto, abych se poblila z okna a všichni ze mě měli prdel a podávali si mě přes stůl. Jen mi chutná vypít si tu svojí sklenku a pak jen cejtit, jak se všechno a všichni mění do alespoň trochu lepší podoby. Pak si zapálim a jen tak tupě sním o tom, jak odsaď jednou odjedu a na všechno se tu vyseru. Budu se vracet za Ní na balkon, na naše půlnoční cigára a na lemondku, ale ve svý podstatě mi tu nezůstane nic jinýho, pro co by mělo smysl se vrátit do týhle díry. Odjedu do Německa, v Berlíně budu pravděpodobně budu dělat servírku a bude mi krutě skvěle. Nebo budu kamioňák. To je v podstatě jedno, jen mě tíží fakt, že mě od toho dělej pravděpodobně ještě hodně dlouhý dny bytí a tudíž i chlastu a cigár. A pak do Berlína nepřijede to sebevědomí malý dítě, který leží někde uvnitř mě. Do Berlína přijede sesypaná kostra bez jater, bez ledvin, bez peněz, beze všeho. A pravděpodobně taky bez svědomí, dokouřila sem krabku, nemám nervy, mám tupý sny a do toho všeho se asi začínám cejtit tak trochu bisexuální, vlastně spíš začínám vědět, že se mi to v sobě nechce držet. To je vlastně jedno.

My všichni

Upusti tělo a tiše si sedni
Upusti cígo a jen pomalu stárni
Upustím krev když žiju den v nedni
My všichni sme děsně nehumánní

Abnormální bestie, coura, disdebil etc.

17. května 2012 v 20:58 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
...nechala nás ke každýmu písmenu napsat jedno slovo, sousloví, jaký chceme. Prostě jen to co nás první napadne. Trochu mě potěšilo a trochu zklamalo to, že většina lidí k A napsala ananas. Já si timhle stylem hrála celý minulý prázdniny. Každej večer sem si na terase sedla, s čajem a touhle formou sem si vedla deník. Pak mi začali docházet slova na Q, tak sem si vymejšlela svoje. No a pak sem ten notes ztratila, což vlastně ani nebyla škoda, ale vedlo to k tomu, že už si deník nevedu. Respektive jen v hodně vycucnutý formě. Ale je to.. vypovídající možná.

Snídaně je základem dne

15. května 2012 v 21:52 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
"Ty máš fakt krásný prsa" povídá uplně na šrot a já vim, že nelže.
"Nemám" nevim, asi lžu.
Posnídala sem ibalgin, cigáro a vyrazila sem ven. Do školy se mi nechtělo. Tak sem nešla.
Vzpomínáte na kapitolu Láska za $ 17,50 z všechny řitě blablabla od Bukowskiho? Skvělá. Když vám jí někdo nahej předčítá, tuplem skvělá.

15.5.2012, 20:32

Cejtim jistou krizi v kostech.
Dneska sem si šla zaběhat, což bude možná to co cejtim a žádná krize prostě neexistuje. Vždycky mě jednou za čas chytne touha prostě běžet a pak mě ta touha zase rychle přejde, ale nechci se zklamat. No a tak se na pětikilometrový trase tak neuvěřitelně vyčerpám, že doma bleju do záchoda a zapřísáhávám se, že nebudu kouřit, že nebudu pít, že budu žrát, že budu sportovat, že nebudu ignorovat všechny takový ty doktorský serepetičky.
No a pak si du zakouřit z okna koupelny, kde je dokonalej výhled. Vždycky se tam zamyslim nad tíhama přežívání a krásama života, stejně jako tam chytám panický stavy, kdy se bojim že za mnou někdo stojí a bojim se otočit. Miluju to. Bojim se tmy, tak moc že v ní brečim a nechávám si zhasnutou lampičku. Představuju si, že sem v hodně psychadelickym filmu, něco od Lynche. Sem jeho novej námět. A pak se otočim a tma neni a nikdo za mnou nestojí, ale film mám furt v hlavě a jednou ho třeba namaluju. Myslim, že pokud se mi podaří namalovat někdy něco, co se mně samotný bude líbit, nebude problém namalovat si film. Chtěla bych kreslit komixy, ale moje příběhy sou moc abstraktní a konkrétní nechci čórovat, nehledě na to, že vlastně vůbec neumim kreslit. Chtěla bych toho tolik, že si to neumim naráz vybavit. Mám ráda celej svět tak moc, že ho nenávidim.. tak moc. Mám chuť se zabít, že se z ní snažim vyvodit smysl života. Chtěla bych snít, až z toho nespím. Chci existovat, ale jen se pořád ztrácim. Ne v sobě, žádný takový kecy, prostě se vždycky někam vydám v neuvěřitelně strašnym stavu a pak prostě nemůžu najít cestu domů.
Jestli jednou budu mít alzheimra nebo cokoliv společnýho s pamětí, bude se mnou sranda.

"Jak čas ubíhal, bylo Robertovi docela fajn. Udělal určité úpravy. Koupil Stelle několik kalhotek, podvazkový pás, jemné punčochy, náramek.
Koupil jí také náušnice a byl úplně šokován, když zjistil, že jeho láska nemá vůbec uši. Pod těmi vlasy jí chyběly. Jakžtakž přilepil náušnice lepicí páskou. Měla ale svoje výhody - nemusel ji brát na večeři, na večírky, na pitomé filmy; na všechny tyhle světské věci, které pro obyčejnou ženskou tolik znamenaly. " Bukowski.

Obojživelník v bahně, pila sem

14. května 2012 v 17:46 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Rozsedla sem si sluchátka.
Rozbila talířek.
Rozbrečela kamarády.
No a pak sem se ráno probudila se strašnou kocovinou no.

Aby to nevypadalo, že sem jen uchlastaný hovado, dneska sem byla venku se psem. Sice za účelem toho, abych vypadla z baráku a dala si svojí odpolední dávku nicotinu, ale prostě.. se psem. Nesnášim psy. A kočky. Mám ráda hady a rybičky. Mlčí to a s trochou štěstí to prostě žije na metru čtverečním, za sklem a semtam tomu hodíte nějakou tu malou potvoru. Jednou si pořídim rybičky a dám jim děsně trapný jména a budu si hrát na to, že jsou to moji nejlepší kamarádi a budu za cvoka. Pro pozéra je status cvoka totiž to největší ohodnocení jeho umu. A že já bych už si s těma pózama taky mohla dát pokoj a místo hraní si na malíře a obojživelníka v bahně, bych mohla třeba zachránit svět. To by se mi ale nejdřív muselo chtít. A mně se nechce.

Du na pivo.

Kompot, komp, kompost

11. května 2012 v 19:58 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012

Kompot


Upustila sem sklenici
A se špatnym pocitem na srdci
Zavařili nám, jako v reklamním spotu
Zavařili nás do kompotu

Střepy nám nasypali na řasy,
Do útrob těla, na vlasy
Do hlavy takže myslíme průhledno
Průhledně, čistě, vlastně sklo

Hrsti vlasů s cinknutím
Rvou do krku labutím
Do růžova nasákne jejich peří
Zveme je na Nás, na večeři

Sme nejedlej kompot v labuti
Se střepama a chutnáme po chuti
Rozřežeme labuť, sme bestie?
Když jí někdo stejně do rána sešije

Hoděj nás do dunaje, taktici
V tomhle stavu a neprůstřelný sklenici
A protože kompot hoděj labuti
Sežere nás znova, bez chuti

Sklo sype se do očí, po zádech
Do plic, řeže nás za nádech
A labuť nás nechce, plaveme v dunaji
Utopení ve sklenici, se závislostí na čaji

A jako v reklamním spotu
Zavaření sme do kompotu
Z vlastní krve, střepů, zla
Mrtvoly v lahvi z neprůstřelnýho skla

Velký holky nebrečej, velký kluci asi jo

9. května 2012 v 19:24 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012

9.5.2012, 19:13

Kdybych byla jinýho pohlaví a nemusela se u toho tak blbě kroutit, tak to tady pochčiju, spolu s tim ubrečenym hovnem co teď napíšu. To bylo jen taký skromný poetický varování.
Když sem dneska o poledce dopíjela lambrusco z předvčerejška, nebo včerejška nebo z kdy, řikala sem si, že na tom třeba ještě nejsem tak zle, že všechno klapne, já se jednou přestěhuju do Berlína a svět se odbarvý z tý barvy sraček, do kterejch sem se dneska zas zdárně dostala, respektive se do nich dostávám pořád hloubš a hloubš. Teda aspoň mi to trděj ostatní, mně to takhle docela vyhovuje.
Berlín je moje město. Vždycky když tam sem, najdu si něco, co mě tak uchvátí, že se z toho můžu posrat štěstím a vypadám jak měsíc na hnoji. Tuhle to bylo kolo zaparkovaný v dvoumetrový jámě a typ doucí si jen tak po ulici s černou punčochou na hlavě. A ještě sem se tam připletla do demonstrace za legalizaci marihuany, příjemné připletení. No.. nic neklapne. Matka se mi zas hrabala ve věcech a zas našla asi tak cca miliondvěstěpadesátdvatisícosmsetatakdál a půl lahve (k tý půlce se váže vtipná historka, jak sme pilkou řezali lahev a od tý doby má kamarád nehezkej šrám na tváři a můj otec zničenou pilku.. no dobře, možná to neni vtipná historka) a jak tak našla ty lahve, tak mě zas přestala mít ráda, jako vždycky po dvou dnech co sme spolu za dobře a zase mě bude provokovat než jí řeknu něco nemilýho, ona si bude mít na co stěžovat otci a bude to v prdeli.
Po škole sem šla s (jednim) přítelem do čajovny. Bude relax, řikala sem si. Hovno bylo. Když se mi (zas) rozbrečel na rameno, tak sem si myslela, že ho praštim. Vyjadřování svejch emocí by si moh nechat na dobu, kdy bude proč je projevovat. Sem strašně zlej tvor. A když mi na rameně brečel poprvý, tak mi to přišlo vcelku roztomilý, protože sem věděla, že to bude snadný, hodně snadný si ho v sobě přivázat a mít ho. No, teď už mi to roztomilý nepříjde, protože ve vztahu sem ráda tou holkou aspoň občas já (proto mám ještě Dvojku žejo). Ta, kterou kluk veme, vysklí s ní skříň, strhá z ní oblečení a prostě jí vošuká, udělá se a je mu jedno, že ona ne a já mám pak bejt ta, co mu řve na rameně, třeba. Ačkoliv naposled tohle vysklívání, mlácení a šukání dopadlo rozbitou digestoří a nějakou rozbitou věcí, která se nakonec ukázala jako nějaká docela důležitá věc, neb po tý co sem otevřela oči sem zjistila, že to vlastně byl kávovar, jen to prostě bylo tak luxusní, že se nedalo něco nechytit, nestrhnout, nerozbít a neknokautovat.
A teď du se psem, protože zapálit si tu teď, tak to bouchne, možná bych tu měla vyvětrat.
A nebo nepudu, protože poslední cígo mi vyčoroval kamarád.
A tohle asi radši nepouštět.

Pastelový barvy

8. května 2012 v 12:10 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012

8.5.2012, 00:04

Pokuřujem si tak na balkoně, čumíme na měsíc a já vim, že takhle je to správně. Před rokem sme tam řvali nad totálníma sračkama, možná proto, abysme to o třičtvrtě roku pozdějš mohli takhle vytlemit a mohli sme si na to přiťuknout lemondkou a lambruscem a vlastně už vůbec nevim čim. Svět se barví do hodně pastelovejch barev, červenejch tváří, barvitýho milování a modrý oblohy, do žlutejch světýlek na obloze, ať už se jedná o hvězdy nebo o letadla. Všechno se poslední dobou jeví fajn.
Zničila sem svůj skoro dvouletej vztah. Teda ještě se to jako neví, ale já to vim.
Všechno se totiž posere, až mi dojde, že mít dva vztahy najednou není v pořádku.

Ztráty

Ztratila se na obloze
A on ztatil se mi ve výloze
Hvězda spadla, a pořád padá
A já prodala svýho nejlepčího kamaráda