Snídaně je základem dne

15. května 2012 v 21:52 |  prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
"Ty máš fakt krásný prsa" povídá uplně na šrot a já vim, že nelže.
"Nemám" nevim, asi lžu.
Posnídala sem ibalgin, cigáro a vyrazila sem ven. Do školy se mi nechtělo. Tak sem nešla.
Vzpomínáte na kapitolu Láska za $ 17,50 z všechny řitě blablabla od Bukowskiho? Skvělá. Když vám jí někdo nahej předčítá, tuplem skvělá.

15.5.2012, 20:32

Cejtim jistou krizi v kostech.
Dneska sem si šla zaběhat, což bude možná to co cejtim a žádná krize prostě neexistuje. Vždycky mě jednou za čas chytne touha prostě běžet a pak mě ta touha zase rychle přejde, ale nechci se zklamat. No a tak se na pětikilometrový trase tak neuvěřitelně vyčerpám, že doma bleju do záchoda a zapřísáhávám se, že nebudu kouřit, že nebudu pít, že budu žrát, že budu sportovat, že nebudu ignorovat všechny takový ty doktorský serepetičky.
No a pak si du zakouřit z okna koupelny, kde je dokonalej výhled. Vždycky se tam zamyslim nad tíhama přežívání a krásama života, stejně jako tam chytám panický stavy, kdy se bojim že za mnou někdo stojí a bojim se otočit. Miluju to. Bojim se tmy, tak moc že v ní brečim a nechávám si zhasnutou lampičku. Představuju si, že sem v hodně psychadelickym filmu, něco od Lynche. Sem jeho novej námět. A pak se otočim a tma neni a nikdo za mnou nestojí, ale film mám furt v hlavě a jednou ho třeba namaluju. Myslim, že pokud se mi podaří namalovat někdy něco, co se mně samotný bude líbit, nebude problém namalovat si film. Chtěla bych kreslit komixy, ale moje příběhy sou moc abstraktní a konkrétní nechci čórovat, nehledě na to, že vlastně vůbec neumim kreslit. Chtěla bych toho tolik, že si to neumim naráz vybavit. Mám ráda celej svět tak moc, že ho nenávidim.. tak moc. Mám chuť se zabít, že se z ní snažim vyvodit smysl života. Chtěla bych snít, až z toho nespím. Chci existovat, ale jen se pořád ztrácim. Ne v sobě, žádný takový kecy, prostě se vždycky někam vydám v neuvěřitelně strašnym stavu a pak prostě nemůžu najít cestu domů.
Jestli jednou budu mít alzheimra nebo cokoliv společnýho s pamětí, bude se mnou sranda.

"Jak čas ubíhal, bylo Robertovi docela fajn. Udělal určité úpravy. Koupil Stelle několik kalhotek, podvazkový pás, jemné punčochy, náramek.
Koupil jí také náušnice a byl úplně šokován, když zjistil, že jeho láska nemá vůbec uši. Pod těmi vlasy jí chyběly. Jakžtakž přilepil náušnice lepicí páskou. Měla ale svoje výhody - nemusel ji brát na večeři, na večírky, na pitomé filmy; na všechny tyhle světské věci, které pro obyčejnou ženskou tolik znamenaly. " Bukowski.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chcete zpeněžit váš blog ? Chcete zpeněžit váš blog ? | Web | 15. května 2012 v 22:07 | Reagovat

Ahoj, také chceš zpeněžit tvůj blog jako ten můj ? I pokud máš podprůměrný blog, tak můžeš mít i 100 kč denně. Tu máš odkaz s návodem  http://bit.ly/J6OwVa ..pokud něčemu nebudeš rozumnět, napiš mi na email Chymmi5@gmail.com a rád se ti budu věnovat ;-)

2 Arkadina Arkadina | Web | 16. května 2012 v 13:09 | Reagovat

Skvělá je představa, někoho požádat, aby to udělal. "Mohl bys prosím přečíst tady tu povídku..."
Zkus někdy zrealizovat nějaký komiks. Třeba to bude snazší než myslíš. Nebo aspoň strip.

3 Niemand Niemand | Web | 16. května 2012 v 19:54 | Reagovat

[1]: drž hubu tyvole
[2]: Skvělá je i realizace týhle představy ;-). A jo, za pokus to vždycky stojí, jen je to často plejtvání papírem.

4 Bliss Bliss | Web | 16. května 2012 v 21:24 | Reagovat

Ha, to mi připomnělo mý stavy. Já se nebojím tmy, ale myslím, že jsem dost paranoidní, takže si občas říkám, co když stojí někdo na chodbě támhle za tím rohem? zatímco jdu potmě na záchod nebo tak. Nebo jdu večer do koupelny a mezitím nechám otevřený okno v pokoji a pak se vrátím a chci ho zavřít a vždycky mám přitom takovej divnej pocit, jako by tam venku někdo stál a celou dobu čekal na mě...což je ale blbost x)

5 Niemand Niemand | Web | 16. května 2012 v 22:25 | Reagovat

[4]: mám střešní okna a vždycky mám pocit, že někdo čeká na jeho horní hraně. všichni lidi sou stejný

6 Eleanor Eleanor | Web | 17. května 2012 v 19:40 | Reagovat

Taky bych chtěla uskutečnit strašně moc věcí... Nějak no to nemám prostor a hromadu dalších věcí.
A mám podobné pocity. Spíše už ale jen sním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama