15. května 2012 v 21:52
|
"Ty máš fakt krásný prsa" povídá uplně na šrot a já vim, že nelže.
"Nemám" nevim, asi lžu.
Posnídala sem ibalgin, cigáro a vyrazila sem ven. Do školy se mi nechtělo. Tak sem nešla.
Vzpomínáte na kapitolu Láska za $ 17,50 z všechny řitě blablabla od Bukowskiho? Skvělá. Když vám jí někdo nahej předčítá, tuplem skvělá.
15.5.2012, 20:32
Cejtim jistou krizi v kostech.
Dneska sem si šla zaběhat, což bude možná to co cejtim a žádná krize prostě neexistuje. Vždycky mě jednou za čas chytne touha prostě běžet a pak mě ta touha zase rychle přejde, ale nechci se zklamat. No a tak se na pětikilometrový trase tak neuvěřitelně vyčerpám, že doma bleju do záchoda a zapřísáhávám se, že nebudu kouřit, že nebudu pít, že budu žrát, že budu sportovat, že nebudu ignorovat všechny takový ty doktorský serepetičky.
No a pak si du zakouřit z okna koupelny, kde je dokonalej výhled. Vždycky se tam zamyslim nad tíhama přežívání a krásama života, stejně jako tam chytám panický stavy, kdy se bojim že za mnou někdo stojí a bojim se otočit. Miluju to. Bojim se tmy, tak moc že v ní brečim a nechávám si zhasnutou lampičku. Představuju si, že sem v hodně psychadelickym filmu, něco od Lynche. Sem jeho novej námět. A pak se otočim a tma neni a nikdo za mnou nestojí, ale film mám furt v hlavě a jednou ho třeba namaluju. Myslim, že pokud se mi podaří namalovat někdy něco, co se mně samotný bude líbit, nebude problém namalovat si film. Chtěla bych kreslit komixy, ale moje příběhy sou moc abstraktní a konkrétní nechci čórovat, nehledě na to, že vlastně vůbec neumim kreslit. Chtěla bych toho tolik, že si to neumim naráz vybavit. Mám ráda celej svět tak moc, že ho nenávidim.. tak moc. Mám chuť se zabít, že se z ní snažim vyvodit smysl života. Chtěla bych snít, až z toho nespím. Chci existovat, ale jen se pořád ztrácim. Ne v sobě, žádný takový kecy, prostě se vždycky někam vydám v neuvěřitelně strašnym stavu a pak prostě nemůžu najít cestu domů.
Jestli jednou budu mít alzheimra nebo cokoliv společnýho s pamětí, bude se mnou sranda.
"Jak čas ubíhal, bylo Robertovi docela fajn. Udělal určité úpravy. Koupil Stelle několik kalhotek, podvazkový pás, jemné punčochy, náramek.
Koupil jí také náušnice a byl úplně šokován, když zjistil, že jeho láska nemá vůbec uši. Pod těmi vlasy jí chyběly. Jakžtakž přilepil náušnice lepicí páskou. Měla ale svoje výhody - nemusel ji brát na večeři, na večírky, na pitomé filmy; na všechny tyhle světské věci, které pro obyčejnou ženskou tolik znamenaly. " Bukowski.
Ahoj, také chceš zpeněžit tvůj blog jako ten můj ? I pokud máš podprůměrný blog, tak můžeš mít i 100 kč denně. Tu máš odkaz s návodem http://bit.ly/J6OwVa ..pokud něčemu nebudeš rozumnět, napiš mi na email Chymmi5@gmail.com a rád se ti budu věnovat ;-)