Klec
Prohrávám.
Sázky sou uzavřený.
Za neprůstřelnym sklem.
Stejně jako naše smysly.
Ale ony sou otupeny jinou drogou.
Svou vlastní cennou.
Ke které se Bůhnevíproč všichni derou.
Pro nic za nic?
Pro zisk?
Pro něco co ostatní nemají?
Prostřelený neprůstřelný sklo.
Chci se dostat ke Tvé ceně.
Přes třináctiletej podraz.
Srpnovej.
Prosincovej.
A stejně je podrážim dál.
Podrážíme.
My je podrážíme.
Abysme mohli mít to co ostatní ne.
Nebo aspoň většina.
A nejde o to.
Stejně na tom vůbec nezáleží.
Ať si maj, nemaj co chtěj.
Jde sakra jen o to.
Že přestože nemáme nic.
Máme sebe.
No co.
Nemajetnej majetek taky majetek.
Lehká sebestřednost.
Těžký závazky.
Riskuješ.
Riskujeme.
Seš já.
Sem Ty.
Žádný kecy v kleci.
To jen my jsme v kleci.
Oni nám tu klec zamykají.
My se z ní dostáváme, sami.
Abysme sami nemuseli být.
A pak už nikdy.
Nikdy.
Všechno jsou kecy. Víš co..