Červenec 2012

Krabicáky

29. července 2012 v 11:47 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
V pondělí sme se zbalili já, on, on, ona a on a prostě sme se rozhodli, že tejden budem chlastat. Ano, rozhodnutí dobrý, kdyby nám hned ten první den nedošli prachy, cíga i chlast. Tak sme se vrátili k němu do bytu, nikdo u něj nebyl doma, tak sme tam nakradli co sme mohli, vodky, nějakej fernet, slívka. Už nevermór nebudu pít tolik tvrdýho za jeden večer. Vykouřila sem všechno co se dalo vykouřit, vypila co se dalo vypít. A zase sem s nim spala. Když se mi konečně podařilo se nějak dostat do fáze "neva, tak je s ní, se z toho neposeru, aspoň se mnou spí" , tak to ten pitomec posere tim, že se se mnou zas vychrápe. A co já bych se bránila, žejo.

Zbytek tejdne sme seděli nad vodnicí, povídali sme si, spali sme všichni na jedný manželský postely, pili krabicáky protože nebyli prachy a vinárna s trochou stáčenýho byla v nedohlednu a nikoho to ani tolik nesralo. Žraly sme granko a jabka a jabka s grankem a těstoviny a těstoviny s grankem a těstoviny s jabkem. Já sice umim vařit, ale tyvole, to jim řikat nebudu, ještě by sme příště místo chlastu žrali a já bych nabrala svý šikovně schozený kila. Což mě docela těší, protože jemu se líběj takový ty anorektický typy a ta jeho je poněkud... metráček.

No nic, du kouřit a pít a hlavně žít někde jinde, než tady, aspoň na pár hodin.

Kocovinovej stav, alkoholový styky

20. července 2012 v 18:16 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Zjistila jsem, že k zlesbení absolutně heterosexuální holky stačí jen strašnej dryják co se pití týče. Pily sme strašnejch mixů, hrozný sračky, líbaly se, spaly spolu a já zjistila, že vztah s holkou by stál vole děsně za hovno, protože sme už po 4 dnech spolu měly poněkud ponorku, ale sex, sex byl sakra dobrej. A nejlepší cigáro je to posexový.

"Tohle už nikdy neuděláme" říká mi ráno a já si jen v duchu myslim, jasný, počkej až se zas vožereš. Ano, zase sem jednou měla pravdu, v noci už sme si to zas rozdávaly a ty její dokonalý kozy a vo něco horší zbytek postavy už nikdy nepustim z hlavy, ačkoliv to mezi náma hodně změnilo a ve mně taky. Na vztah potřebuju hocha, chlapa, cokoliv, co mě dotáhne do schodů, když nemůžu chodit a to mi došlo až po té, co sem lezla po čtyřech a namlela sem si hubu, nehledě na to, že sem byla zabalená v dece, takže mi to jemně plandalo po nohách a lepilo se to někam, kde ještě před chvílí byl její jazyk. A udělala mi cucfleka, takže sme si aspoň ráno byly jistý, že se to doopravdy stalo.

Když zrovna nemám po ruce nic, co bych si pustila do klína, píšu si s Ním. Zná mě a umí sundavat naušnice jednim obratnym obratem jazyka. Rozdrápává mi záda a škrábe mě do krve, protože ví, že to miluju jako nic jinýho (lemondka se tímto posouvá na druhé místo, posexový cigáro se nepočítá do seznamu, protože to je prostě vostrost). Jeho jazyk v mý držce dokáže způsobit to, co jazyk jinejch v mym klíně.

A dobře, porno nebude, to je všechno, co se stalo za poslední dny a teď se zas dýl nic dít nebude. Díky bohu, ještě teď kocovinuju.

Krabka a půl napůl

15. července 2012 v 18:24 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Povídala sem si s holčinou, kterou pomalu ani neznám. Je zvláštní a hodně naivní. Věří na duchovní věci, médium, duchy, ale ne tim stylem, že si přečte článek a je odborník. Hluboce se o to zajímá a já jakožto věčnej skeptik jen čumim, kolik sem jí toho schopná sežrat. A taky sme za hodinu a půl vykouřili krabku a půl napůl. Jen sme odhazovali vajgly a pak přišli děti s pletí poněkud do černa (ano, byli to cikáni) a začli po nás ty vajgly sbírat a předstírali, že kouřej. Kde sou časy, kdy se prodávali žvejky, který byli jako cigára a my s nima machrovali a chodili sme a snažili sme je zapalovat a pak z toho byl vždycky strašnej smrad a rodiče řvali a my se jen smáli.

Poslední dobou se všechno trochu zpravuje, s nim teď moc nekomunikuju, nekoresponduju a tak nemám potřebu se jím užírat. Sem tam chlastám, hodně kouřim a nemám už ani kačku a rozebírám drobáky, který se mi kdy zatoulali po kapsách a tak mi příjde, že za chvíli už nebude co najít a já umřu. Sem teď poněkud překouřená, motá se mi škeble a za dnešek sem ještě nic nežrala, do prdele vole.

Začala sem si oči malovat hodně na černo a sama se pak divím svýmu výrazu, takovej tajemnej, až se občas děsim.

A píšu články, kde spolu odstavce ani trochu nesouvisej, protože nemaj jak souviset, protože nemaj význam, achychouvej.

Nehty pod kůží

10. července 2012 v 16:46 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Přirozenej vývoj v jinýho člověka. V člověka.
Ranní kafe, ranní čaj, ranní cigáro.

Potřebuju někoho, kdo by mě kopnul do prdele. Naposled mě kopnul a já od tý doby běhám, znova, jako dřív a je mi strašně moc dobře. Začala sem zase malovat, psát a trochu se o sebe starat. Líběj se mu moje červený nehty a mně se líbí jak se mu zarejvaj do kůže a on jen zkřivý ten svůj andělskej obličej (fakt vypadá jak nějakej andělíček, to bych si z prstu nevycucala), protože ano, nehty zarytý v kůži, to je to co se nám oběma líbí.

Polední pauza na jídlo, tři brambory, tři loky čaje, nemám hlad.
"Můžeš se mnou posilovat" dělám si z něj srandu, když si stěžuje na svoje břicho a ruce. "teda jako s činkou, ne že já bych něco dělala"..
"Snad mě nechceš takhle podceňovat, Ty si činka tak do jedný ruky".

Sedim si na terase, maluju, kreslim, brečim, piju. Piju zas tu zasraně hořkou věc a je mi líp, než kdybych pila něco, co se dá pít. Vážně.
A lhala sem mu. Já vím totiž uplně přesně co bych chtěla a bylo by mi líp kdybych to nevěděla.

Planý plány plynou plynem

7. července 2012 v 20:29 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Pravděpodobně sem chytla potřebu sem psát tyhle blitky každej den.
A vůbec, ale absolutně vůbec mě to netrápí, protože už vidim, jak mě zas chytne zkrat a celý to tu smažu. Což mě taky nesere. "mám v piči";"máš v piči?!"

Chodim běhat, každej den, jde to strašně ztuha, jako bych to nikdy nedělala, možná to bude kouřením, pitím, nebo nějakym tim dnem prodlevy, co sem to praktikovala naposledy, rozhodně i přes to, že pak sedim ve vaně, bleju a zároveň na sebe nechávám týct studenou vodu a můžu každou chvíli zkapat na infartk nebo selhání plic, mám to docela ráda. Vlastně docela dost. A sem hubenější a hubenější, což bude fajn, do tý doby, než to zas pude někam moc do... žeber, páteře a obecně než to zas obtáhne všechny kosti víc než je zdrávo. Žije se mi dobře ve váhový kategorii v rozmezí asi tří kil a jak to stoupne, tak se ze sebe můžu poblejt a jak to klesne, tak ze mě zvracej všichni okolo. Na mojí vejšce je všechno vidět a když říkám všechno, tak i moje životospráva (dvě jídla denně, 5 kiláků denně, cigára, panáky, sex a tak, zní to jako nějaká nemoc, ale já nemám hlad a mám neskonalou potřebu něco dělat). Nikdo se ale nijak víc nikdy nestaral, ani přítel nikdo. Až on, ten ze kterýho sem v hajzlu a nechtěla sem o něm vůbec psát, až ten mi teď do toho kecá, je rád, že sportuju, ale zakázal mi zhubnout a nutí mě jíst a já pak bleju do tý vany, žejo. Ale jedna věc, kterou mi řek a díky který sem asi trochu prozřela bylo, že sem moc sebekritická a místo toho, abych jako každej průměrnej člověk kritizovala ostatní, kritizuju jen sebe. Nejdřív sem se bránila, ale jakmile mě chtěl hodit do hnoje, seznala sem, že na tom možná něco bude. Protože ano, večer předtim sem mu zase hodinu na skypu vysvětlovala, že vůbec nejsem hezká, že nos tohle, že pusa támhleto, že plochej hrudník, že velká prdel. A ono by vlastně mohlo bejt hůř žejo. Tak sme tentokrát ztrávili večer kritizováním ostatních, to bylo příjemný.

Rozhodla sem se, že někdy v blízký době (tak asi v dalších příštích pěti letech, nebo tak, haha, vtip), si prostě udělám vejlet do nějakýho města, sednu si tam na námko, a budu hrát asi na kastrol a k tomu zpívat a třeba si vydělám na cestu domů. A pokud ne, jakože je to pravděpodobnější, tak se prostě domů projdu, proběhnu, nebo tak. Mám hodně takovejch plánů. Cesty do španělska stopem (nebo nonstopem, žejo), vejlet do prahy za účelem sezení na hlaváku a pozorování lidí, kreslení na břehu moře uplně kdekoliv. Kafe na terase, cigárko v puse a to všechno v hodně levnym francouzskym hotýlku, nebo levnym francouzskym kempu bez terásky, ale prostě tak. A hlavně, HLAVNĚ SI PLÁNUJU CESTU DO BERLÍNA, to ale až to půjde nadoživotí, nebo do doby, než by mě to přestalo bavit.

Příjdu si hezká. Chodim tu s oloupanejma černejma nehtama, nějakejma fakt hnusnejma pupínkama na nohách, mokrý vlasy, rozmazaný oči. A přesto, přesto si příjdu tak volná a tím i tak hezká. Kdybych se teď rozhodla se vydat někam do prdele, měla bych tu sílu odejít. Chtělo by to sice pár let k dobru, ale kdo se stará. Tahle nálada ze mě dozejtra vyprchá, tohle asi smažu a tak, ale teď je mi tak neuvěřitelně dobře. Je mi tak pokaždý když je daleko a jen si píšem. To je na mě hodnej a vždycky mě přesvědčí o životních nadějích, který pak utopim v nějakym dryjáku.

"Tak jo"

6. července 2012 v 16:33 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Naposled sem zatáhla závěsy a Ty už si na mě čekala na balkoně. Cigára, chlast, spacáky, tak jako obvykle, tak jako vždycky. Jako před lety, jako před dněma, jako před každou sekundou, co tak moc pálí, i tentokrát sme si několikrát popálily ruce, málem kvůli tmě kouřili filtry a smály se, ačkoliv nás nikdo nesměl slyšet.
"Pár velkejch změn by to chtělo"; "to jo"; "ale kouřit nepřestanem vole"; "to už by nemělo smysl měnit nic dalšího, když bysme přestali dělat kšefty číňanovi na námku, ten by zdechnul, my bysme neměly kde kupovat cigára, až bysme se zas rozhodli kouřit a padnul by celej systém, náš systém"; "pravda, tak radši přestaneme žrát"; *hlasnej smích* "tak jo".
Roztáhla sem závěsy a vlezla sem do pokoje, vznášel se tam dým, kde se vzal je záhada, asi přes ty závěsy přecejen byla znát krabka cigár.
"Já ho mám vážně ráda, víš to Ty, vim to já a on by to moh taky vzhledem k těm všem nocím a náznakům vědět"; "vole, toho bys musela vzít po hlavě pánví, zařvat na něj JÁ TĚ MILUJU a pak mu v kuse líbat tu jeho držku, který si před pár chvílema vymlátila zuby pánví"; "poslední pánev sme dneska zneužili vajíčkama"; "tak holt budeš muset koupit štafle a zvládnout to ručně"; "tak jo".
Měřit pod metr šedesát má svoje nevýhody, zvlášť když se na stropě objevil neuvěřitelně hnusnej pavouk a já, ač se pavouků neštítim, sem z něj chytala v tom alkoholickym stavu neuvěřitelný schízy. Pavouci nás ovládnou, pavouci nás sežerou.
"Kdyby tady byl, tak by toho pavouka sundal. Nebo by mě vyzved a já bych vřeštěla a on by mě držel dva cenťáky od něj"; "přestaň už o něm pořád kecat, dokud mu to neřekneš, tak už o něm nechci ani slyšet"; "tak jo".
Napsaly sme příběh o pánovi, kterej bydlel naproti garážím a obecně sme napsalÿ už hodně příběhů, bolí to, číst ty starý věci a vědět, že takový situace už se nevrátěj, protože už nikdy nebudem tak malý, abychom věřily, že svět je jen špatnej, abychom věřily, že navždycky skončíme samy, abychom věřily, že nás vážně VŮBEC NIKDO nemá rád a abychom věřily, že se z prvních lásek nikdy nevyhrabem. Už nikdy nebudem psát tak černý psaní a nebudem to pálit nad řekou, protože už nemáme komu ty hnusný věci psát. Ač obě milujeme a asi sme momentálně nemilovaný, milujeme se taky navzájem. Je mojí sestrou a je tim co mě drží když chci skákat z balkonu, šahám jí na kozy a smějeme se tomu, jak si okolní lidi myslej, že sme lesby. A já si tak pak můžu klidně připadat, ale ona mě prostě nikdy přitahovat nebude, je moje mladší ségra.
"Já ho miluju"; "nezakázala sem Ti mluvit proto, že to nechci poslouchat, ale proto, že to vim ty krávo blbá"; "tak jo".


Padesátý kilo karamelek

4. července 2012 v 23:22 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
"Slušelo Ti to, jsi krásná"
"pusu na čelo, pusu na tvář, pusu na krk, na ouško, do klína"
"velkou prdel? ses posrala ne?!"

.. nechce se mi na Tebe zapomenout, věděla sem to, šak sem o tom psala už tehdy, když si mě prosil, aby sem Ti napsala básničku.

Seš kamarád na život bez smrti
Příjde noc a ty ještě ani nedolehneš
Nic není na věky, čas vzpomínky rozdrtí
A já myslím, že na mě zapomeneš

Žeru už asi padesátý kilo karamelek a držim se lahve campari, jak kdyby mi to mohlo sejvnout život, přitom mi to akorát ubližuje, je to hořký jak ranní vstávání do děsně dusnejch dní. Až zas kvůli němu budu viset ze střešního okna, měla bych dostat do držky. Protože jednou, až nebudu mít lahev na stole, což funguje jako spolehlivej magnet, mohlo by to dopadnout zle. Teda dobře.
"co je dobře a co špatně?"
"dobře, ale bude to naposled, co s Tebou jdu ven"

přání

1. července 2012 v 21:48 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Rozpadá se všechno, co bylo doteď jistý. Každej den koukám na cestu a čekám jestli nepoběží okolo, protože naivně doufám, že si vybere mě, že už mi nebude psát, že jí miluje, že mu nebude vadit, že kouřim, tudíž se před nim nebudu muset schovávat. Že všechno bude tak jednoduchý, jako když byla někde v trapu. Protože ono moje silný já zmizelo s posledním cigárem a posledníma asi tak 70ti korunama.

Slavili sme konec školního roku s asi 10ti lidma. Pobuřovali sme ještě půl kilometru daleko, řikali lidi, který byli schopný jít po svejch s vidinou dalšího chlastu pro nás nemohoucí. Miluju ty akce, kdy okolo choděj nametený kamarádi a řikaj "notáák, dej si práská, dej si cigaretkůů". Pak sem to zalomila v pozici supermana na schodech v parku z čehož mě vymanil až vajgl na mý ruce, na kterej budu mít asi dlouhodobou památku.

"Příjdu, ale je to naposledy, co se uvidíme";"dobře, jak myslíš", odepisuju mu a po tvářích mi teče tolik slz. Vždycky sem strašnej hrdina, když du po blbejch šutrákách na podpatkách, když je mi zima, ale nechci aby mi půjčil mikinu. A najednou se sesypu do malinkatý osůbky, skočim do bazénu v oblečení a tak moc doufám, že se blbě nadechnu a utopim, protože sama nemám odvahu si něco udělat. Hrdino!.. pak zazvonil. Povídali sme si, respektive on povídal, o ní, jako ostatně poslední dobou pokaždý. A stejně sme se nakonec líbali a skončili sme v posteli. A jestli to bylo naposled, tak sem ochotná umřít, protože on by se moh zrázu stát mým posledním přáním.