Povídala sem si s holčinou, kterou pomalu ani neznám. Je zvláštní a hodně naivní. Věří na duchovní věci, médium, duchy, ale ne tim stylem, že si přečte článek a je odborník. Hluboce se o to zajímá a já jakožto věčnej skeptik jen čumim, kolik sem jí toho schopná sežrat. A taky sme za hodinu a půl vykouřili krabku a půl napůl. Jen sme odhazovali vajgly a pak přišli děti s pletí poněkud do černa (ano, byli to cikáni) a začli po nás ty vajgly sbírat a předstírali, že kouřej. Kde sou časy, kdy se prodávali žvejky, který byli jako cigára a my s nima machrovali a chodili sme a snažili sme je zapalovat a pak z toho byl vždycky strašnej smrad a rodiče řvali a my se jen smáli.
Poslední dobou se všechno trochu zpravuje, s nim teď moc nekomunikuju, nekoresponduju a tak nemám potřebu se jím užírat. Sem tam chlastám, hodně kouřim a nemám už ani kačku a rozebírám drobáky, který se mi kdy zatoulali po kapsách a tak mi příjde, že za chvíli už nebude co najít a já umřu. Sem teď poněkud překouřená, motá se mi škeble a za dnešek sem ještě nic nežrala, do prdele vole.
Začala sem si oči malovat hodně na černo a sama se pak divím svýmu výrazu, takovej tajemnej, až se občas děsim.
A píšu články, kde spolu odstavce ani trochu nesouvisej, protože nemaj jak souviset, protože nemaj význam, achychouvej.
zvláštní,zrovna dneska jsem myslela na duchy. a žvejkám teď růžovou dětskou orbitku,dala bych si zase ty cigarety.cool to bylo.