Brečim si ve smíchu

1. srpna 2012 v 1:23 |  prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012

01.08.2012, Středa

Pusť moje triko, pusť moje knoflíky, pusť nám radši nějakou z našich písniček na youtubku, takovou, u který Ti rozdrápu ruce do krve, až budeš skoro vzdychat, takovou, u který se mi budou drát slzy do očí, protože já umim brečet štěstím. Pusť ty, který si pouštěl dřív a dělal si mi radost tím, že přesně víš, co mám ráda. Vzpomínáš na doby, kdy sme si psali nesmyslný pohádky na dobrou noc? "Vyrazila bych do Španělska, do Německa. Přijela bych Ti před barák parníkem, nasedli bysme do něj a v tu ránu by se proměnil v ponorku. Pak by jí spolkla velká velryba a vyplivla by jí na Antarktidě. A my bysme pípaly s tučňákama do zmrznutí." Já už si totiž ani moc nevzpomínám. Nějak děsně rychle si zapomněl, že sem se Ti tak moc snažila pomoct a nečekala sem nic zpátky, jen sem Tě prosila, ať mi nelžeš. A ono ta prosba nefungovala. A teď zjistim, že mě zamlčuješ, protože to, že sme oficiálně kamarádi byla asi moc upřímná verze. Ano, rozepínám Ti knoflíky a líbám Tě a Tobě se to líbí i když vim, že mě pak budeš pomlouvat před ní, abys dosáh toho největšího aliby, aby ona měla dojem, že mě nenávidíš. A co já vim, třeba je to vlastně pravda.



Tohle sem si psala tak před dvěma měsícema. Předstírala co by povídal. Co by mi řek. A je děsivý, jak se nic nezměnilo.

"Koukal sem jí do oči", říká a dodává: "prostě sem měl takovej strach, že sem se jí ani nepodival na prsa, byla tak moc nádherná, její obrovský oči mi řikali abych jí miloval a já nemoh" přemýšlí… "Ani sem nechtěl milovat, víš, je to na Tobě poznat, strašně moc poznat, vidim na každym tvym kroku, jak špatně se Ti chodí s pocitem, že Ty kroky děláš pro něj a ne pro mě". Když s ním po večerech rozmlouvám, ačkoliv u mě není, snažim se si namluvit, že už bych neměla, že život je na tohle krátkej. Pak mě políbí na krk, v domnění, že to je vlastně jen tak, z kamarádství. Není.
"Já se snažím chodit pro něj, snažím se udělat díru do světa, do který bych se mohla zahrabat a už nekoukat tak moc lítostně na Tebe, protože Ty mě nemůžeš milovat a ani bys nechtěl".. nesnažim. Jediný o co se snažim, je nevypadat jako živá mrtvola a prostě se mi to nedaří, nejsem ona a nejsem ani ten typ jako sou ty stosedmdesátměco vysoký holky s nekonečnejma nohama až na zem a s úzkým nosem a rty, s dlouhejma vlasama až na záda, světle hnědejma nejlépe.
"Líbala bych Tě na krk víš" usmívám se smutně a on neví. On holky zná a ví, že k tomuhle už potřebujou nějakej cit, on to ví, ale praxe mu uniká. Uniká mu, že já sem jedna z těch, o kterých tvrdí, že je zná, uniká mu, že já sem jedna z těch, která si přeje hlavně to, aby byl šťastnej. Píšu mu zamilovaný básničky pro ní, ale tak moc chci, aby mi taky upek bábovku a aby mě taky tak moc miloval.
"Víš že tohle už asi bylo naposled viď? Jinak už bych si s Tebou takhle ve snech nemohl povídat"; "vím, ale přesto si tajně toužím, jen tak pro sebe, aby to nebylo vidět, ubíjí mě to víš, koukat na Tebe a nemoct Tě obejmout, líbat, milovat, ach bože" směju se. Vzpomínám na to, jak mi psal "ještě jednou u toho budeš volat boha nebo ježíše a už se Tě nedotknu". Brečim si ve smíchu, tohle není tak, jak by mělo být.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 1. srpna 2012 v 10:50 | Reagovat

To fakt není...
Já už mám fázi nočních rozmluv v mojí hlavě za sebou. Jenže cítím tu jeho vůni kolem sebe. A to taky není dobrý, protože se na něj snažím nemyslet...

2 Bliss Bliss | Web | 1. srpna 2012 v 13:22 | Reagovat

Tak to změň :) Nejlíp tím, že se na něj vykašleš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama