Jasně, že lhát

7. srpna 2012 v 0:37 |  prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Když se tak před rokem se slzama v očích ptal: "že mi neumřeš?" a já mu nedokázala slíbit, dokázala sem se jen rozeřvat jak malý dítě, nedokázala sem ho uklidnit a teď bych po něm chtěla aby mě uklidňoval. Chtěla bych po svym příteli, se kterym víc nechci bejt než chci, chtěla bych to po člověku, nad kterym tajně doufám, že ho budu moct nahradit za toho kdo mi tak moc rozumí. Nebo za tu, co mi rozumět nemusí. Kdyby se zeptal teď, slíbila bych že neumřu a uvažovala bych nad koupí hromady léků a lihoviny. Protože tak já to prostě dělám, něco slíbim už ve chvíli když vim, že to nevýjde a docela mi chybí ta doba, kdy sem neuměla jen tak tupě slibovat a radši sem se rozbrečela. Docela mi obecně chybí ta doba, kdy si všichni mysleli, že to prostě nedám, že to vzdám a že si jen tak chcípnu. A pak umírali lidi okolo a já tu pořád trčim, jeden kamarád ve cvokárně, další pod drnem, příjde mi to tak moc nespravedlivý. A já tu uvažuju nad otázkou "lhát či nelhat". Jasně, že lhát. Protože jinak už to nejde. Nohavica sice není můj hudební šálek vodky, ale co nikdy nezapomenu je "postele rozdělené na dva suveréní státy, ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty, ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba, že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba, dráty bych zrušil."
.. proto netapetuju, ale maluju po zdech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 7. srpna 2012 v 20:56 | Reagovat

Občas to bez lží ani nejde. Člověk tím chrání sebe i ty druhé.
Tapety jsou na nic (ještě, že žádný nemáme).

2 Niemand Niemand | Web | 7. srpna 2012 v 23:18 | Reagovat

[1]: hlavně je to někdy milionkrát jednodušší.. a přece jen, kdo nedá přednost jednodušším věcem žejo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama