Jmenuji se ****. Je mi ** let. Bydlím v ***** ****. A jsem anonymní *********. Velice anonymní.
Chodím zásadně bez deštníku. Líbí se mi když kapky tečou po tvářích.
Člověk cítí svobodu, jako by jí moh plavat a nic ho nedrželo.
Pravda ale je, že pod deštníkem se mnohem lépe kouří.
Můj milý, ale také nerad deštníky.
A začal kouřit. A tak spolu kouříme černý cigarety.
A rozčilujem se, když kapka trefí přesně kotel.
Taky se rozčilujem, když nejsou peníze.
Rozčílení příchází i s klepajícíma se rukama, blbě se to potom drží.
Kouření sbližuje.
Hlavně večer.
Někdy se mi zdá, jako by uběhla strašně krátká doba od tý doby. A ono je to jen půl roku.
A tehdy sem se ptala jestli lituješ.
S tím největším přesvědčením, že nebudu litovat.
Odpověděl si, že nevíš.
Později, že nelituješ.
Pak to všechno skončilo, no. A já začala litovat.
"Někdy má každý člověk pocit, že je systémovou chybou. Někdy mám i já pocit že sem systémovou chybou, někdy bych Tě nejradši ukopala a svedla to na systémovou chybu. Ty zasranej hajzle!"
Úryvek soukromého deníku mé osoby, 15.4.2012
Jsem jen anonymní, přesto bych Tě ráda pozvala na jednu černou.
Jo, tyhle pocity mám občas taky. Systémová chyba číslo dvě, podejme si ruce.