Koláče

27. listopadu 2012 v 22:12 |  prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Přítel, hádka. Střih.
Dvojka, zídka, noc, strach, všechno, střih.

První listopadovej tejden. Naučila sem se píct koláče. Milostnej deficit nahrazuju čajem. Asi mám cukrovku. Vysoký glykémie. Všechno se to trochu sesypalo. Ale umim koláče. A škola se nějak pořeší, šak je teprv začátek listopadu.
Asi cca. druhej tejden. Školu nezvládám. Cukrovku nemám, takže nikdo nechápe ty glykémie. Sex na zídce u nás před barákem. Ale bez přítele. Srandovní, jak si jde člověk ven povídat a stejně to vždycky dopadne takhle. Poslední dobou funguju jako slovník, jako přítel na telefonu a jako oběť sexuálního uspokojování. Nevadí mi to. Fakt, že ne. Koláče se zlepšujou. Už ani nezapomínám házet všechny ingredience do těsta.
Třetí týden. Příprava na projekt ve škole. Nevidomky se zase ujímám vedoucí pozice, což mě fakt hodně sere. Sex neni, Dvojka nepíše, nevolá, nepotřebuje slovník, nepotřebuje nic. Koláče budu píct až na projekt. Škola ještě stojí. Na všechno bych se nejradši vysrala, ale pak usuzuju, že by to byla dost prasečina.
Teď. Slovník. Čaj. Dneska byl projekt. A byly koláče, sem pyšnou pekařkou. Glykémie ať mi vylížou řiť, zamilovala sem se do bílý čokolády. Čaj. A žádnej sex. Deficit. DEFICIT. d-e-f-i-c-i-t.

Momenty který za to stály by možná stálo za to napsal neútržkovitě. Ono si to pak po sobě ráda čtu, ostatní sou mi jedno, sem stejně málokdo dočet. Neplánuju psát nic objevnýho dokud nic neobjevim.
Objal mě, pevně, já jeho taky. Teprv v tu chvíli sem si všimla, že zase vyrost. Koukám na něj tak vysoko a příjdu si u něj tak v bezpečí. Hladí mě po vlasech a já dejchám vůni jeho oblečení. Občas se mi stává, že ho cítím, to jak voní, i když to prakticky není možný. Kouknu se na něj nahoru a on mi dá pusu na čelo. Sehne se o půl metru do mojí výškový kategorie, abych to mohla udělat taky. Povídám, že to mi ale nestačí. Líbá mě. Opírá mě o zídku. Venku je tma, zima a já se sakra nebojím. Sem s ním a s ním sem v bezpečí.

Kvásek nekvasí, vysypala sem sůl a stejně se mi ty koláče do hajzlu nakonec fakt povedly!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 28. listopadu 2012 v 22:12 | Reagovat

No, jo, sex. Taky žádnej nemám. A koláče nepeču, jak taky, kde taky.
A občas si taky říkám, že cítím jeho vůni, i když to není možný. Ale nemůžu se toho nikdy nabažit. Té vůně, té blízkosti, ... (a taky toho sexu)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama