Prosinec 2012

Ty nádhernej sráči

16. prosince 2012 v 23:34 prej že rubrika musí obsahovat aspoň jedno písmeno. 2012
Pijeme hořký pití. Chutnáme cigaretově a hořce. Mluvíme hořký slova a dejcháme vzduch provoněnej hořkou náladou. Sme zahořklý.

Řekla bych, že sem ráda za všechno, co se stalo, že si toho vážím. Ale nebyla by to pravda. Myslím si, že každej z nás má prostě někoho, komu sežere cokoliv, co mu ten někdo poví a na oplátku to ten někdo bude vždycky myslet dobře. Bude se snažit pomoct i když to třeba nevýjde. A vy slepě následujete jeho rady. Slepě uděláte co bude chtít, protože ten člověk je, ač si to hodně lidí neuvědomuje, pro nás jednou z nejdůležitějších věcí které máme. Pro někoho je to matka, pro někoho nejlepší přítel a pro někoho přítel. Jen to může být poněkud nebezpečné. Ten člověk, nevědom si toho, že je tímto člověkem, se na vás může ale uplně vědomě vysrat.

Nenávidim tu zahořklost, tu chuť kterou cejtim v držce ještě pořád. Teď jí nenávidím, protože mi Tě jenom připomíná. Pořád cítím Tvojí chuť. A pořád si pro mě tou osobou. Býval si nejlepším přítelem a nikdy si nebyl přítelem, i když si jím vlastně byl. Byls i mojí rodinou a tím co mě drželo, když všichni pouštěli sítě, ze kterejch sem se tak marně snažila dostat a snažila se být tak lehká, aby se nedejbože nedostali pod vodu, aby je nepustili tak moc. Tys vždycky udržel. A pak.. pak si prostě pustil. Bylo to nečekaný, chápej.

Byl to od Tebe strašnej hnus a podraz!
Ty sráči.
Ty nádhernej sráči.