Venku to vypadá, jako by by byl podzim. Podzimní světlo, podzimní teplota. Vypadá to, jako by už na naší vrbě už letos nemělo bejt listí a vypadá to, jako bysme se měli těšit, popřípadě šíleně netěšit na Vánoce, ne na léto.
To je trochu depresivní.
Sem povahou od základu zmrd. Vždycky sem měla ráda déšť kvůli tomu, že všechny sral. Vždycky sem měla ráda všechno, co ostatní sralo, právě proto, že je to sralo.
A teď přišla karma. Příjdu si jak v My name is Earl.
S tim rozdílem, že já nehodlám nic měnit.
Venku to vypadá, jako bysme na tý zíďce šukali včera. Večer se stmívá o trochu dýl zrovna ve chvílích, kdy se to nehodí. Snažim se nekouřit, už tejden držím a pohlcujou mě představy ranního kafete s cigaretou. Ale to se dá zvládnout. Líp než představy toho sexu na zíďce. Sem momentálně trochu zamilovaná. Zamilovaná předevšim do sebe a taky teda do něj. Ani do jedničky, do dvojky. Tenhle je v pořadí třetí a vlastně druhej, no, bylo to v roce 2012 nějaký složitý.
Čekám až mi narostou vlasy.
Roztáhnu si ucho.
Nechám se potetovat.
A koupim si žlutý konversky.
Až budu mít peníze.
Budu vypadat jak všichni ostatní.
Bude mi kurevsky dobře!