Mám červený boty, bílou mikinu. Mám červený tváře, ale bílou pleť. Červený a bílý krvinky. Jahodová a jogurtová zmrzlina.
Červenobílá kombinace.
Mám v pytli koleno. To je tak, když se odhodláte běhat a pak prostě, nezávisle na běhání, při kterym se vám jistou náhodou nic nestane, jdete po ulici, blbě našlápnete a zjebete si koleno. Nepomáhaj mastičky, obklady, ale já se zařekla, že nemocnici nechci zevnitř aspoň měsíc vidět.
Ale hraju s Trojkou hru. Kdo z nás uvidí více nemocničních oddělení. Vedu. O dost. Docela se bavim. Ale nějak už bych svůj náskok nepotřebovala zvětšovat, prohlubovat. Už mám dost toho smradu nemocničního. A dala bych si cigáro, lemondku, jahodovej džus, morgena, další cigárko a koma až do léta. Protřepat, nemíchat prosím.
Jednička zveřejňuje moje starý básničky na svý madrfaking zdi a píše k tomu srágory o minulosti. Já se směju a píšu si německý zamilovaný sračky do sešítku. Takhle to přece vždycky začíná. Zamilovaný období -> období pádů -> období vstávání -> období konečnejch pádů -> odbdobí konců -> období nových začátku -> zamilovaný období. Vztahovej vzorec, kterej se dá praktikovat životně, nebo teoreticky životní vzorec, kterej se dá praktikovat na vztahy.
Jdu sejít schody se svym supr kolenem, udělám si čaj a budu koukat na lidi, jak mi choděj běhat za oknem. Ať závidim. Karma. Jo. Jmenuju se Earl.. ehm.. já se vlastně nejmenuju, tady.
karma je hrozná blbost i když mám v sobě to chovat se podle toho