Nichts in der Welt

1. dubna 2013 v 12:58 |  píčám se v životě nejvíc daří. 2013

1.4.2013, pondělí

(tehdy sněžilo 31.3.2012 a Ty ses smál a já byla nasraná, že apríl je snad až prvního. cha. chachacha. ne, není to vtipný)

Jen sem si tak vzpomněla, jak si mě hladil po vlasech a ona se pak vrátila.
A proto se ten blog menuje takhle žejo.
Nic mi to nedává, jen sem líná psát v ruce.
Protože tehdy prostě.. nichts in der welt dostalo uplně novej význam. A já se moc styděla, že poslouchám tohle.
http://www.youtube.com/watch?v=eWhdNaCGrYs

Jde jen o vzpomínky, který už ani nebolej. Mám trojku, jednička je mi u řiti, ten vztah nebyl dobrej. Ale ten nevztah s dvojkou. Nakreslila sem mu medvěda a on dělal lazaně a oba sme milovali borůvkovej koláč.
Dobře, možná to trochu bolí, ale jen proto, že ta písnička bolí.
Nesnášel kouření.. a já tehdy začala kouřit, protože už sem nevěděla, jak ven z těch sraček, ve kterejch sem byla kvůli němu.
Psala sem o pastelovejch barvách a od tý doby to jen bledne. Básničky poslední rok stály za sráč, protože byly jen o něm. Tak mi někdo řekněte, proč si to dělám? Proč mi příjde zvláštní když na něj začínám zapomínat a tak si pro sichr čtu starý věci, aby to aspoň trochu bolelo. Nebylo to nic dobrýho, nic mi to nepřineslo, ale bolelo by uplně nejvíc na to zapomenout? Nebo to je jen tupej strach ze změn?
Kulturní vložka:

Popravy

Tiše se brečí a nahlas se směje
To je už zažito a součástí děje
Červená krev brečí na naše hlavy
Smějem se nahlas, na popravy

Smějem se na potomky rudé země
Krev není vidět, když neteče ze mě
Červená krev brečí z cizích hlav
Smějem se u smrti, u poprav

Hele takhle. Vim, že je to hovno. Vim, že ty články nemaj pointu. Že zřejmě ani já sama jí nemám. Ale tohle vedu vlastně jen proto, že to nemůžu nikomu říct. Každej zná půlku pravdy a půlku lži. A většinou posílá dál tu lež, protože je zajímavější. A tak vznikaj nový příběhy.. tuhle sem se dozvěděla, že mám rakovinu. Co se dá udělat z poruchy ledvin je neuvěřitelný. Skoro jako to, jak si mi tehdy kvůli těm ledvinám zakázal chlastat a já prostě nechlastala. No, je to dávno.
A pořád uvažuju nad tim, jestli rodičům, když je toho apríla, říct, že sem těhotná. Na druhou stranu, možná bych byla mrtvá dřív, než bys řekl apríl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 1. dubna 2013 v 20:37 | Reagovat

Ani nevím co napsat, ale všechno vstřebávám...

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 17:26 | Reagovat

Možná nějakej způsob sebedestrukce otvírat si rány..

3 Lady Cannabis Lady Cannabis | 3. dubna 2013 v 20:15 | Reagovat

Áno. Správne. Čítaš si to preto, pretože tú bolesť potrebuješ. Máš ten pocit rada. Navonok možno nie, ale v hĺbke duše...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama