Zklamání mý matky bych nechtěla zažívat

8. dubna 2013 v 21:05 |  píčám se v životě nejvíc daří. 2013
Pět nás uvažuje o odchodu na jinou školu. Mluvíme jak kdyby nám bylo třicet a měnili sme práci, za lepší pracovní místa, jako už bysme měli za sebou všechno, co podle norem musíme zvládnout. Což mě dost děsí, bez cigár se to těžko zvládá.
Sem pozér jako prase. Respektive, když sem teď začla bejt pank bez toho abych chtěla, tedy skoro bez školy, bez peněz na jídlo, s nějakejma kurevsky trapnejma rýmama v sešítku v kapse a hromadou nemocí, začala sem se z toho sypat. Neuvěřitelnym způsobem. Jasný, že mě do tý doby bavilo řikat: no tak mě vylejou, no a co, se neposeru, stejně chcípnu. Už tak mám orgány na prach. No, mám no. A tak se sypu.
Jenže sem moc hrdá a sem si jistá, že psychologové nepomáhaj. Jednou sem takhle ležela v motole. V období jakéhosi osobnostního růstu. Řikala sem si, že udělám sociopokus. Paní psycholožka u mě seděla hodinu. Ve zprávě pak stálo, že sem mladá, usměvavá, inteligentní dívka, nejevím známky poruch příjmu potravy, závistlosti na omamných látkách a sem velice ambiciozní.. Jo, to sem vážně nejevila. S jabkem denně, protože sem neměla na víc peníze, mladá sem, protože sem se prostě narodila vole pozdě, inteligentní sem, ale chytrá ne a úsměv? Dobrý. Psychologové sou k hovnu.
Přestávat najednou kouřit, pít a žrát sladký je masakr, zvláště když váš jídelníček stojí na cigárech, víně a twixkách.
Bolí mě břicho, bolí mě dejchat a bolí mě škeble.
A budu si kurva stěžovat, tady je to moje, mohla bych to tu mít růžový, mohla bych psát o poníkách a stejně bych si přišla strašně pank! Nebo bych si přišla jako bárbí, nebo bych si přišla jako hlemýžď. Klidně. Je to můj kousek internetu. Momentálně asi tak jedinej můj, ještě nehmotnej a uplně k hovnu, mejetek.
Do hajzlu, do sraček, já se teď topim a jestli z toho vylezu psychicky zdravá, nic mi neublíží. A že už se to povedlo tolika sviním, obrana proti dalším by byla fajn. Opět zvažuji život v bublině. Na druhou stranu já potřebuju lidi. Nejsem introvert a nejsem extrovertní. Sem prostě jen závislá na poslouchání cizích hlasů a přebírání jejich myšlenek. Tak se totiž utvářej osobnosti. Tim, že člověk poslouchá, ne tim, že dodělá školu.
Zklamání mejch rodičů bych nechtěla zažívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wallop Wallop | Web | 8. dubna 2013 v 21:48 | Reagovat

já taky potřebuju lidi, potřebuju je na všechno kurva

2 Eleanor Eleanor | Web | 8. dubna 2013 v 22:12 | Reagovat

Achjo, drž se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama