Květen 2013

Tak.. tak, TAK strašně moc to zabolelo

26. května 2013 v 18:26 píčám se v životě nejvíc daří. 2013
Ozval se po třech měsících tý nejhorší ignorace, která nejvíc bolela a já odpustila.
Povídáme si jako dřív, ale cítíme to každej uplně jinak.
Kamarádi říkaj trojce, ať se ke mně nechová jako k psovi.
Přitom o jediným, na koho jsem dlouho jako pes čekala, se prostě neví.

Pojď ven, stojím Ti před barákem. Nemohla sem nevylízt. Půjdeš se mnou ven? Nevím. Šla jsem. Přines knoflík. Kterej sem tehdy ztratila. Přines mi novej knoflík a asi milionkrát se omluvil. A mě to tak.. tak, TAK strašně moc zabolelo. Jako by mi tim knoflíkem a objetím sežral vnitřnosti, sežral bolest a zároveň jí způsobil. Neměla sem sílu to napsat. Nemám sílu to napsat konkrétněji. Snad jen stačí, že to strašně moc svírá a bolí. Jako krabka modrejch vícerojek za odpoledne. Jako lahev ginu za večer. Jako jedna pusa za rok. Bolí to jako zánět šlach a čéšky dohromady a ještě mnohem víc (to už sem teda mimochodem snad vyléčila). Bojím se. A ukrutně to bolí.