S Trojkou všechno skončilo dřív než vůbec začalo. Bolí to jak prase. Někde mezi žebrama, plícema, srdcem. No prostě je to na píču. Takže už si začínám zvykat na hladinku a nebejvám střízlivá. Nestojí mi to za to. Za tu bolest, nemírněnou alkoholem, adrenalinem, když potřebuju vypadat střízlivá a nejsem. Chápu, lidem se to stává. Ale mně ne. Lidi neserou na mě, já na ně seru. Tohle se mi nestává. A když jo, maskuju to, jenže tohle už maskovat nejde. Tolik lidí tomu věřilo a teď přichází takový to "ježiš a to ste ještě před tejdnem vypadali tak spokojeně". No, bomba, to je to, co člověk přesně slyšet nechce vážení.
Takže se to moje věčný štěstí, trvající posledních pár dní změnilo ve sračky. A nějak neběhám. A nějak nežeru. A nějak nespim. A nějak mi docházej peníze. Ale prej mě to zocelí. Kamarádi řikali. Kamarádi jsou super věc. Ti, co teda zrovna neprohlašujou, že sme vypadali spokojeně. Jsou to ti, kteří obejmou a mlčí. A koupěj chlast, když už nejsou peníze. A řikaj, že sem sice super hubená, ale mohla bych se zkusit nažrat. A že prej.. že prej mě maj rádi. A to je to co na tom nebolí. A co těší. A co je fajn.
Takže se to moje věčný štěstí, trvající posledních pár dní změnilo ve sračky. A nějak neběhám. A nějak nežeru. A nějak nespim. A nějak mi docházej peníze. Ale prej mě to zocelí. Kamarádi řikali. Kamarádi jsou super věc. Ti, co teda zrovna neprohlašujou, že sme vypadali spokojeně. Jsou to ti, kteří obejmou a mlčí. A koupěj chlast, když už nejsou peníze. A řikaj, že sem sice super hubená, ale mohla bych se zkusit nažrat. A že prej.. že prej mě maj rádi. A to je to co na tom nebolí. A co těší. A co je fajn.
Yeah I get that.