Piju kafe v kavárně, ve který jsem ještě před měsícem pracovala a jsem ráda, že už tu jenom sedím. Místo abych konverzovala anglicky, sedím tu a od dubna 2014 poprvý otevírám soubor, do kterého píšu básničky. Bylo mi líto, že už neumim poskládat slova tak, jako dřív, nebo že to z těch slov, který mě zrovna napadaj, jde opravdu blbě.
Jenže dvojka, kterej se za ty roky stal mym nejlepším kamarádem a já ho přestala milovat a mohla jsem si najít svojí lásku (konečně), se mi vyznal, že mě miluje, a že se mnou nemůže mluvit, kouřit, koexistovat, protože by si zničil vztah, co má teď. Na argument, že já ho milovala roky a nikdy jsem se na něj nevykašlala neodpověděl, pravděpodobně proto, že ví, že mám pravdu. A tak spolu nemluvíme. Už deset dní. Nezavolal. Vždycky volal, můj nejlepší kamarád. Můj nejlepší kamarád na pivo a na život. A tak deset dní nemluvíme. A já už deset dní nekouřim. Rozhodla jsem se změnit a neumřít pro toho, kdo se na mě narozdíl od dvojky nikdy nevykašlal. Teď mám pětku, jestli správně počítám. Jednička už se mnou nemluví a nenávidí mě, dvojka netelefonuje, trojka je idiot, čtyřka se mnou ve skutečnosti asi nikdy moc nemluvil. A tohle je, za existenci tohohle blogu pětka (když nepočítám ty, co za to započítání prostě nestáli). A já doufám, že to takhle zůstane. Protože dvojka by mě konečně po letech chtěl. A já ho konečně po letech nechci. Chci pětku. Chci dýchat. Nekouřim a piju ethiopský kafe, v kavárně, ve který sem pracovala a díky bohu už nepracuju. Díky bohu za život, co se mi stal, protože ten můj nynější se mi líbí. Píšu totiž básničky.
Jenže dvojka, kterej se za ty roky stal mym nejlepším kamarádem a já ho přestala milovat a mohla jsem si najít svojí lásku (konečně), se mi vyznal, že mě miluje, a že se mnou nemůže mluvit, kouřit, koexistovat, protože by si zničil vztah, co má teď. Na argument, že já ho milovala roky a nikdy jsem se na něj nevykašlala neodpověděl, pravděpodobně proto, že ví, že mám pravdu. A tak spolu nemluvíme. Už deset dní. Nezavolal. Vždycky volal, můj nejlepší kamarád. Můj nejlepší kamarád na pivo a na život. A tak deset dní nemluvíme. A já už deset dní nekouřim. Rozhodla jsem se změnit a neumřít pro toho, kdo se na mě narozdíl od dvojky nikdy nevykašlal. Teď mám pětku, jestli správně počítám. Jednička už se mnou nemluví a nenávidí mě, dvojka netelefonuje, trojka je idiot, čtyřka se mnou ve skutečnosti asi nikdy moc nemluvil. A tohle je, za existenci tohohle blogu pětka (když nepočítám ty, co za to započítání prostě nestáli). A já doufám, že to takhle zůstane. Protože dvojka by mě konečně po letech chtěl. A já ho konečně po letech nechci. Chci pětku. Chci dýchat. Nekouřim a piju ethiopský kafe, v kavárně, ve který sem pracovala a díky bohu už nepracuju. Díky bohu za život, co se mi stal, protože ten můj nynější se mi líbí. Píšu totiž básničky.
A vychladlo mi kafe.
Ztráty
Poslala jsem Tě pryč
A Tys' tentokrát šel
A i přes mrtvoly
Přes zbytky těl
Mohla bych jít já
Ale Ty se nevrátíš
Dokud lásku nenajdeš
Anebo jí neztratíš
spousta z nich jich za chvíli bude naprosto zbytečný pro jakýkoli zápočty. a nebo třeba ne. počítáš si i třeba sexuální praktiky? to by mohla bejt čurina, hihi
zamilovanost je krásná. mám chuť na cigáro.