close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Březen 2016

Zapomenutý lidi

17. března 2016 v 12:42 chce se mi tak trochu si pozvracet postel. 2016
Dneska ráno jsem se přistihla, jak jdu delší cestou, jen proto, že byla možnost, že potkám čtyřku. Nepotkala sem ho, sama sobě jsem se obrovsky vysmála, ale někde hluboko vim, že tohle představuje velkej problém.
Pětka je skvělej, dokonce sem ochotná říct, že ho miluju, a že bych s ním chtěla navždycky být. Problém je, že čtyřka je pořád někde ve mně. Co oči nevidí, to srdce nebolí, jenomže jakmile oči zas jednou za čas vidí, všechno je zpátky, než bys řekl gin.
Skoro už nepiju, sem totiž pořád nemocná, jen zas trochu kouřim. Ne moc, ale prostě už nemůžu říct, že už sem přestala. Tohle se totiž vrací uplně stejně rychle, jako veškerý city k dávno zapomenutejm lidem.
Včera sem byla u něj na bytě, hrát na kytaru, s čímž se mimochodem zase snažím začít a díky kamarádovi, co s ním bydlí, se mi to třeba i podaří. A poprvý za dlouhou dobu sem ho viděla tak spokojenýho, šťastnýho, takovýho, jakýho si ho pamatuju. Takovýho, jakej mě objal po totálním osobním kolapsu a spolu sme se vysmáli světu a fungovali dál. Vůbec nevím, jestli to zvládnu nějak dýl snášet, nic neříct. Ale asi jo. On je totiž někde uplně jinde a já mám hrdost, což je to jediný, co se ještě nepovedu světu ze mě urvat.