Zapomenutý lidi
17. března 2016 v 12:42 | chce se mi tak trochu si pozvracet postel. 2016Komentáře
Kéž to nealkoholový období dám, teď už vopravdicky musim.
Taky pořád marodim, dělám věci, který si něčim opodstatňuju a přitom jde zas jen o bejvalý. Čím víc chcem zapomenout, tím spíš se zas v našem životě objevěj, to je těžkej životní úděl
" Já z krčmy se opilý navracel...
pak doma jsem ulehnul v matrace...
Nu, a když jsem se obracel,
matku a otce jsem pozvracel !!"
" Což mohu za to, ( křičí hoch ) mami...
když ležíme tady tak natěsnáni ??"
Otec řve : " Chceš do makovice ??"
Hoch vyskočil !... následně pozvracel strýce,
poblil pak švagra, tři bratrance !
Výkřiky : " Co je to za kance ???"
... nastala řetězová reakce !
Kamkoliv koukneš se ve bytu,
všude je dokola nablito !
Vykřikl otec : " Klid mámo,
hlavně, že není tu nasráno !"
... všichni se těšejí na ráno...
Kohout již kokrhá !!
... nedospalí...
zametají a vytírají !
Pětka ti ještě ušije kabát ze zklamání. :)