Chybí mi kamarád. Není co víc k tomu říct. Dost mě posral, zase, ale prostě když se na něj podívám, jak hulí tu trávu, ty kila trávy, tuny. Náklaďáky trávy. Hromady. Když to vidím, je mi to líto. Hulili sme totiž spolu. Věděl si, kde mě najdeš, a že máš osobáčka ubalit většího, protože půjdu taky. Chybíš mi, ale seš strašněj člověk, takže už se to prostě nedá moc nějak vyřešit. Nerada si nechávám takovýhle zmrdy přirůst k srdci. Můj rozum je pak pošle do píči a mně je to líto. Takhle.
Komentáře
Taky mám tendence dělat lidi ve svý hlavě lepší, protože by mi pak i přes svý zmrdství chyběli
Čtu článek, nevim moc co k němu říct a přemejšlim, co tě asi dostalo tam kde teď jseš, ať je to kdekoliv.
Tipoval bych, že lidi.
To je přesně ono. On umí to nejlepší objetí, ve kterým si přeju zastavit čas
Je to paradox, že nám nejvíce schází ti, kteří nám nejvíce ublížili...
Mě znervózňuje nápis: "alkohol neni jídlo". Já myslim, že je.
mě už to skéro vůbec nebere