Květen 2016

Boles, stresy, úzkosti, návaly

16. května 2016 v 22:15 chce se mi tak trochu si pozvracet postel. 2016
Je příjemný mít stresy a návaly úzkosti a špatný sny. Je to příjemný, protože to poprvý za posledních pět měsíců není kvůli tobě, a tak se mi daří na tebe zapomínat. Daří se mi, nemít tě v hlavě, a to že zvracim z věcí, co nezvládám, je najednou strašně příjemný a dobrý. Jsem asi v procesu léčení sama sebe, ale bojim se. Strach a stres totiž brzy pomine, ale ty se asi ještě nechystáš umírat, odcházet, zmizet. Trošku se bojím, že když tu budeš ještě pár let, už tu nebudu já. Už teď sem na dobrý cestě k tomu, stát se schránkou a ne člověkem. Ale teď, teď je to dobrý. Teď nezvládám jiný věci než tebe. Teď nemám ani korunu na cíga, nemám sebemenší znalost čehokoliv a nemám ani snahu a ty najednou mizíš. Dneska sem si na tebe vzpomněla jen dvakrát, a to na velice omezenou dobu. I ty bys mohl zmizet. Z hlavy. A bolest by odešla. Ale to bych musela mít něco, co tuhle bolest strašně předčí, permanentě. A to bych se asi potom zabila, nebo já nevim vlastně.

Cukrovka

Vypálený úsměv do tváří
Ten můj už jen křičí
O pomoc píšu si cukráři
Ať mě jen cukr zničí
Návraty zpátky do pekla
Jen další výrazy dotváří
Kéž bych si tehdy neklekla
Kéž by si nežil, cukráři