A tak už jen čekám, až zas uvidim tvý vlasy splývat po ksichtě, až si zas sedneš do křesla do tak podivně zkroucený polohy, až zas budeš překvapovat tím, že mě vlastně celkem znáš i přesto, že mě ignoruješ a když ti napíšu a nechceš mě vidět, tak ti je to u prdele a ani ti není blbý to zobrazit. Sem věčně smutná, ale je to lepší, než když v mym životě nejsi. Protože já sem smutná, sem smutnej člověk, kterej je ve vztahu s člověkem, kterej je totální pragmatik a nechápe, že je možný bejt zklamán ze života, i když je vlastně vesměs dobrej. A to já prostě jsem.
Vnější vlivy
3. června 2016 v 10:19 | chce se mi tak trochu si pozvracet postel. 2016A tak už jen čekám, až zas uvidim tvý vlasy splývat po ksichtě, až si zas sedneš do křesla do tak podivně zkroucený polohy, až zas budeš překvapovat tím, že mě vlastně celkem znáš i přesto, že mě ignoruješ a když ti napíšu a nechceš mě vidět, tak ti je to u prdele a ani ti není blbý to zobrazit. Sem věčně smutná, ale je to lepší, než když v mym životě nejsi. Protože já sem smutná, sem smutnej člověk, kterej je ve vztahu s člověkem, kterej je totální pragmatik a nechápe, že je možný bejt zklamán ze života, i když je vlastně vesměs dobrej. A to já prostě jsem.
Komentáře
Haha, no jo...vztahy. Dlouhodobý. Je to divný. Závazný.
ja po dvou letech ukoncila vztah protoze si nasel jinou, ale jawm v pohode, jen sw ted teda hrozne vidim v tom co pises, dlouhodoby vztahy jsou proste... nevim, slozity
ono se to vykristalizuje, časem jo. (upřímně, nakonec si zmizíte ze životů a zjistíte, že je to tak lepší, ale to předbíhám. promiň.)
Od dlouhodobých vztahů každej něco očekává. A ono to vlastně zas tak skvělý neni...No vlastně, co já vim. Já bych mohla vyprávět asi jenom o těch nepravidelných intervalech, se kterýma si vystačim.
Občas mi všechno a všichni přijdou jako blbej vtip a jedna velká lež.
Ono postupem času, když na něco vzpomínáš si většinou vybavíš jen to hezký.. a přitom ti nedojde, že i v ten den/době jsi ve 3 ráno seděla nad flaškou whiskey s cigárem v ruce a rvala si vlasy a řvala jak je to všechno na hovno a jak moc to bolí.
Ve chvíle, kdy jsme dost v hovnech si říkáme, jak už nebudeme tak blbé a pak stačí pár sekund a všechno je jinak.. pro pár krásných vteřin ztratíme rozum i za cenu toho, že zase budeme trpět, zase budeme sedět v koutě svýho pokoje, držet flašku a škubat si vlasy.
Líbí se mi, jak píšeš, ta atmosféra.