Vnější vlivy

3. června 2016 v 10:19 |  chce se mi tak trochu si pozvracet postel. 2016
Piva a tequily a najednou mě obejmeš a nejednou tě líbám a najednou mě neseš do postele. A je to zase skvělý. A je to opilý. A je to to, co mi prostě chybí, protože mi nikdo nemůže tvrdit, že dlouhodobý vztahy jsou pořád stejně uspokojivý, že kompliment od člověka, s kterým je člověk několik let, hřeje stejně, jako ten od člověka, s kterým trávim pár vteřin v neodhadnutelných intervalech. A vím, že je to celý nějak hrozně na hovno, jenže já už odmítám dělat všechno dobře, protože když dělám všechno dobře, chci se potom zabít. A to asi taky není uplně cesta, která by vedla do nebe, kam se mi stejně nechce, protože to místo neexistuje, je tam místo něj jen debilní atmosféra. A tam prostě nechci bejt, děkuju.
A tak už jen čekám, až zas uvidim tvý vlasy splývat po ksichtě, až si zas sedneš do křesla do tak podivně zkroucený polohy, až zas budeš překvapovat tím, že mě vlastně celkem znáš i přesto, že mě ignoruješ a když ti napíšu a nechceš mě vidět, tak ti je to u prdele a ani ti není blbý to zobrazit. Sem věčně smutná, ale je to lepší, než když v mym životě nejsi. Protože já sem smutná, sem smutnej člověk, kterej je ve vztahu s člověkem, kterej je totální pragmatik a nechápe, že je možný bejt zklamán ze života, i když je vlastně vesměs dobrej. A to já prostě jsem.
Bliju tu tyhle slova, poslouchám k tomu hudbu nás dvou, kterou ti připomínám a opilej jí pak hraješ. A je mi mizerně. Z bytí, který je dobrý. Vždycky jsem věděla, co se má změnit, aby bylo všechno v pořádku. Teď už není co měnit. A co z toho? Je to pořád na hovno, asi už jsem si zvykla bejt tak nějak tradičně v hajzlu. Sem spokojená na etapy. Vždycky na chvíli zapomenu, je mi dobře a směju se a na fotkách vypadám tak šťastně. A pak si večer rvu vlasy, nechci se vidět, nejradši bych si z těla vyrvala hrudník, z něj srdce, a to bych rozšlapala na kaši, tu bych nalila zpátky a čekela, jestli už se teda sakra něco změní, protože nějaký vnější vlivy na mě očividně bohužel nemají moc vliv.
Když si tenhle článek po sobě čtu, je mi k hovnu. Protože se neumim srovnat. A někde hluboko tohohle virtuálního vesmíru a osoby jsou i články spokojený. Jen nevím, jestli jsem tehdy byla vážně v pohodě, nebo to byla jen další lež. Což by mě asi vlastně ani moc nepřekvapilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 3. června 2016 v 11:47 | Reagovat

Líbí se mi, jak píšeš, ta atmosféra.

2 stuprum stuprum | Web | 3. června 2016 v 13:22 | Reagovat

Složil bych ti kompliment jedna báseň. :D

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. června 2016 v 13:45 | Reagovat

Haha, no jo...vztahy. Dlouhodobý. Je to divný. Závazný.

4 Niemand Niemand | Web | 3. června 2016 v 14:09 | Reagovat

[1]: Škoda, že ta atmosféra je založená na mizernym žití. I tak díky, asi to... potěší.[2]: Poď mi, muži nejednoho komplimentu!
[3]: Dobrý a trapný.

5 xxx xxx | Web | 4. června 2016 v 19:57 | Reagovat

ja po dvou letech ukoncila vztah protoze si nasel jinou, ale jawm v pohode, jen sw ted teda hrozne vidim v tom co pises, dlouhodoby vztahy jsou proste... nevim, slozity

6 ang ang | Web | 7. června 2016 v 14:31 | Reagovat

ono se to vykristalizuje, časem jo. (upřímně, nakonec si zmizíte ze životů a zjistíte, že je to tak lepší, ale to předbíhám. promiň.)

7 Niemand Niemand | Web | 8. června 2016 v 22:37 | Reagovat

[6]: Snažím se mizet a tiše v mizení doufám.

8 Keeble Keeble | Web | 10. června 2016 v 23:37 | Reagovat

Nesnášim starý fotky. Kam už se člověk nevrátí

9 mentallydisturbed mentallydisturbed | Web | 13. června 2016 v 0:06 | Reagovat

Od dlouhodobých vztahů každej něco očekává. A ono to vlastně zas tak skvělý neni...No vlastně, co já vim. Já bych mohla vyprávět asi jenom o těch nepravidelných intervalech, se kterýma si vystačim.

10 Teresa Teresa | Web | 26. června 2016 v 17:36 | Reagovat

Občas mi všechno a všichni přijdou jako blbej vtip a jedna velká lež.
Ono postupem času, když na něco vzpomínáš si většinou vybavíš jen to hezký.. a přitom ti nedojde, že i v ten den/době jsi ve 3 ráno seděla nad flaškou whiskey s cigárem v ruce a rvala si vlasy a řvala jak je to všechno na hovno a jak moc to bolí.

11 Ilma Ilma | Web | 23. července 2016 v 18:55 | Reagovat

Ve chvíle, kdy jsme dost v hovnech si říkáme, jak už nebudeme tak blbé a pak stačí pár sekund a všechno je jinak.. pro pár krásných vteřin ztratíme rozum i za cenu toho, že zase budeme trpět, zase budeme sedět v koutě svýho pokoje, držet flašku a škubat si vlasy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama