Horská dráha

18. září 2016 v 14:59 |  chce se mi tak trochu si pozvracet postel. 2016
Trčim tu na tomhle světě už docela dlouho, ale zatím sem tu dobu trávila jenom čekáním na příležitosti, čekáním na život, na smysl, na radost, hodnoty. A teď zjišťuju, že už je na dost věcí pozdě. Že sem stihla dospět (alespoň co se věku týče) bez mrknutí oka, ani jsem neviděla, že se to děje, neviděla sem vlastně nic, protože můj záběr byl tak úzkej, že jím neprošla prakticky žádná aktivita.
Rovnám se, ale odmítám se smířit s tím, že čtyřka už několik měsíců do mého života skoro nepatří. Jinak se mám dobře až na momenty, kdy nemůžu spát a dochází mi, o kolik sem ve všem mohla bejt lepší, o kolik věcí jsem přišla. Ale to asi každej. Nikdy si neodpustim, že jsem na podzim roku 2013 nebyla otevřenější, že jsem se otevřela až když už bylo moc pozdě. Že jsem se dokázala zamilovat do dvou lidí najednou, a že tím ubližuju jen sama sobě. Že můj život funguje jako horská dráha, která je ještě ke všemu v dost špatnym technickym stavu a dost možná, krom toho, že jede furt nahoru a dolů... že jednou dost možná vykolejí.
Típám cígo a du do prdele, na tohle sem moc nametená a moc ubrečená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. září 2016 v 15:54 | Reagovat

Ubrečená a nametená, takové nichtsky mám nejradši. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama