Zacelený jizvy

20. října 2016 v 10:48 |  chce se mi tak trochu si pozvracet postel. 2016
Věci už tolik nebolej. Dřív to bylo o dost horší, teď už je člověk otupělej. Mám pocit, že už mám na svý emoční stránce tolik jizev, že už se tam nový nevejdou, a tak se jenom pořád zacelujou rány, který už byly, ale nemohou vznikat nový, není kam je pustit. A možná proto, anebo jenom díky tomu, je mi teď líp. O dost. Nepřicházím do styku s bolestí, čtyřku jsem dobu neviděla, ačkoliv už se to zas blíží, už to tak nějak vycejtim. Máme intervaly.
Bydlím teď někde, kde mě to nesere, chodím poprvý za svůj život do školy, která mi není uplně k hovnu, sem z hromady věcí uplně čistě nadšená. A tak jsem si včera pustila hudbu, když sem jela domů. Hrála jedna písnička, která mi připomněla, jak sme sedávali u čtyřky, hráli na kýble místo bubnů, bylo nás tam hodně a každej hrál na něco a bylo to hrozně milý. A pak sme hulili a poslouchali tohle. A ještě pár tejdnů zpátky bych se při týhle vzpomínce asi rozbrečela, tak jako vnitřně, ale teď už nemám na jizvy místo. Smála sem se a celá tramvaj se na mě divně otáčela a jedna stará paní se na mě smála taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niko Tin Niko Tin | Web | 22. října 2016 v 1:23 | Reagovat

Každej jednou do tohodle bodu dospěje, já už to mám taky. Nebrečím kvůli minulosti a co by bylo kdyby, jen občas, když mě zas přepadne myšlenka, že jsem úplně k ničemu. Taky cejtim blížící se interval s vojákem, ale nebudu první, kdo se ozve

2 xxx xxx | Web | 22. října 2016 v 2:03 | Reagovat

vzdycky je to pro me osobni vyhra, kdyz se mad necim co by me driv zlomilo jen pousmeju, je to takovy maly osvobozeni... asi si na ty jizvy musime vsichni zvyknout

3 Amazonka Amazonka | Web | 29. října 2016 v 9:03 | Reagovat

Tak do tohohle stádia jsem ještě nedošla.

4 stuprum stuprum | Web | 2. listopadu 2016 v 21:04 | Reagovat

Sladká nichts!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama