Květen 2017

Je nám hezky

15. května 2017 v 13:32 mysli píčou, šukej hlavou. 2017
V zájmu sebe samé poslední dobou nepíšu. Snažím se užívat si momenty, což moc nejde, když se je člověk snaží vměstnat do pár hloupých vět. Ale říkám si, na druhou stranu, je to tu celý hrozně černý, tak by tomu zas po čase jeden pastelově barevnej kus textu nemusel výrazně ublížit.
Koukáme na filmy, vaříme si kávu a večeře, na stole máme tulipány, v bytě jsme uklidili jako v našich hlavách. Někdy mě napadne, jestli to bylo správně. Jestli pětka nebyla ta životní láska a jestli šestka nebylo jen to, co mi chybělo a zabilo myšlenku na čtyřku. A pak přijdeš domů, obejmeš mě a já vím, vím, že to bylo správně. Nejsme nijak moc zajímavý. Nejsme nijak moc výjimeční. Ale je nám hezky. A to je asi to, co by mi do života stačilo.
Když jsem byla mladší, chtěla jsem být za každou cenu slavná, něco dokázat, někde se prezentovat a když to nevyšlo, bylo mi to líto. Teď jsem ráda za svoje soukromí a klid, který poskytuje tahle moje ulita, ve které žijeme dva. Vyřešila jsem si sama v sobě, co znamená úspěch, co znamená být úspěšný. Jsem v některých životních aspektech celkem tragická a ještě pár měsíců zpátky mi deprese (což už se nebojím tak pojmenovat) nedovolily vstát z postele, protože jsem věděla, že bych obratem skočila z okna ve čtvrtém patře na jednu z rušnějších pražských ulic. A ještě teď se mi někdy nechce vstávat, ale ne proto, že bych se zabila, ale proto, že se mi nechce od Tebe.
Jsem zamilovaná holka, někde, kde jsem si přála celej život žít s někým, s kym mě to baví. Jsem úspěšná tak, jak to umím já, ne tak, jak si všichni úspěch všeobecně představujeme.
Zkouškový přišlo dřív, než sem ho čekala, ale už se radši moc netrápim tím, jak to dopadne. Protože to vždycky nějak dopadne. A snad to teď bude alespoň nějakou chvíli takovýhle, špatnejch věcí už bylo dost.